Ruelle Melier Lewis || Werewolf

9. června 2018 v 11:28 | Louis






PŘIROZENÉ SCHOPNOSTI:

Velká síla, Zostřené smysly, Regenerace, Schopnost rozeznat lež podle tlukotu srdce, Manipulace se vzpomínkami, Mohou ostatní zbavit bolesti


SCHOPNOSTI NAVÍC:

Empatie, Zbraně [Luk]


VZHLED POSTAVY:

Ruelle má štíhlou, ale přesto lehce osvalenou postavu, díky častému sportování. Na výšku měří přibližně 175 cm. Samotné ji přijde, že má docela světlou pleť, proto dovolené tráví často na místech, kde se dá opálit. Jak už jsem tu zmínila, často sportuje a díky tomu má pěknou postavu, kterou ji kde kdo zavídí. Jako většina dívek, experimentuje se svými vlasy. V jějím případě mění barvu a délku. V tuto chvíli má bílé vlasy, které ladí s jejíma modrýma očima. Nemá moc ráda účesy, maximálně si občas udělá nomální culík nebo při nějaké důležité události něco lepšího. Často s vlasy [jen v případě, že má dlouhé] bojuje při česání, které nenávidí a trvá jí většinou poměrně dlouho. Nemá moc v lásce lidi, kteří to přehánějí s make-upem, sama se sice líčí, ale spíše jen lehce, přírodně než výrazně. V oblečení není až tak vybíravá a má svůj vlastní styl, který nosí. Není skoro žádné oblečení, které by nenosila. Nejčastěji ji zahlídnete v nějakém volnějším svetru a džínách. Nebrání se ale ani šatům, které ráda nosí v létě jako ostatní. Co se týče bot, nemá ráda podpatky a radši dává přednost pohodlnějším teniskám. Nemá žádné tetování, ale jizev z bojů má o něco víc. Všechny až na jednu jsou malé a nevyrázné, ta větší se táhne od klíční kosti do prostřed hrudníku. Jizva je sice jako ostatní nevyrázná, ale za to v sobě ukrývá nejvíce bolesti. Velmi cenou věcí je pro ni náhrdelník s vlkem, který dostala od svých rodičů.
Ve vlčí podobě má křišťálově modré oči a tmavě hnědou, skoro až do černa zbarenou srst. Je štíhlá, ale přesto žádná vyžle. Výškou se rovná průměrnému ,,vlkodlakovi". Svým protivníkům, přijde většinou slabší a díky tomuto podceňování, dokáže soupeře překvapit.


POVAHA POSTAVY:

Dá se říct, že se její povaha mění podle toho v jakém je zrovna těle. Jako člověk je Ru přátelský, ale zároveň i nedůvěřivý typ člověka. Když si ale její důvěru člověk či jiný tvor získá, snadno se ji už nezbaví. Nejvíce věří svým druhům a nejméně upírům, přesto se v jejím seznamu přátel i těch pár najde. Některé přátelé bere jako svoji rodinu a nevědomky je tiše hlídá a ochraňuje. Svou výřečností a zvědavostí, kterou si skoro ani sama neuvědomuje, někdy lidi štve a otravuje. V některých věcech je zas trochu dětinská, ráda provokuje a ,,hraje" si s ostatníma. V lidské podobě se do bitek vůbec nehrne, spíše se jim vyhýbá a snaží se je radši vyřešit slovy. Za to ve vlčí podobě a jako dcera Alfy si ráda zabojuje a prosadí si svoje místo. Přesto, že ji rodiče od mala vedli k dominanci, ale i respektu k ostatním, tak v novém prostředí je dost nesvá a raději se drží v ústraní. Vždy když se ale naskytne příležitost, chytne se jí a dokáže, že není tak slabá, jak se zdá, že je průbojná a dokáže si vydobit respekt. Nemá ráda když jí někdo rozkazuje, už jen z důvodu, že se narodila jako budoucí Alfa . Je energická a proto často sportuje. Nejradši ze všeho běhá, ať už ve vlčí či lidské podobě. Do jejích koníčků by se dala zařadit lukostřelba a hudba. V lidské podobě si přijde o mnohem slabší než ve vlčí a proto ji otec učil lukostřelbu, která ji nejdříve moc nebavila, ale po čase si ji nakonec oblíbila. Přesto, že je dost společenská, někdy potřebuje i ten klid a samotu, ve své chatce a s knihou v ruce. Někdy zas vymění knihu za kytaru a zahaje si pár písniček. Na svou rasu je Ruelle docela klidná a dokáže vztek vcelku ovládat. Přesto neni dobré ji bezdůvodně štvát i ona má pohár trpělivosti a když přeteče, je dobré se vzdálit. V nejhorších připadech je schopná jít i přes mrtvoly. Nemá ráda, když ji někdo skáče do řeči nebo o ni vykládá lži. Je docela urážlivá a dá se říct, že i v některých věcech trochu chamtivá. V některých pro ni nových nebo nejistých situacích se dokáže snadno přetvařovat a docílit toho co chce. Ve vlčí podobě je zas více dominantní a uvolněnější. Přijde si celkově přirozejší.


HISTORIE:

23.9.1994 na podzimní rovnodennost se v jižní Dakotě, hluboko v lese, rozezněl dětský pláč. Ve velké chatě, která byla obklopena menšími se narodilo malé dítko. Porod byl pro matku jako prvorodičku těžký, vše trvalo tak dlouho a času bylo naopak tak málo. Ru se podařilo dostat na svět zrovna o úplňku. Přesto, že její otec očekával chlapcem, nebyl zklamaný, na první pohled si ji zamiloval. Stejně jako zbytek rodiny a ostatní členové smečky. Vše naštěstí proběhlo včas, bohužel se jako každý úplněk museli ostatní přeměnit, takže Ru zůstala svých prvních pár hodin života sama. Byl to počátek jejího strachu ze samoty. Už jako malá vše ráda zkoumala a někdy se dostávala do poněkud nebezpečných situacích. Když trochu povyrostla, skoro každý večer, sedávala u krbu a se zájmem poslouchala babičku, která ji vyprávěla příběhy. Nejčastěji byli o tom, co všechno zažila, když byla mladá. Tato stará žena se na Ruellině výchově podílela snad nejvíce, dokonce ji i dala jméno, které mělo svůj tajný význam. Hlavně ji půjčovala knížky, které sama napsala. Ru dost zajímali už jen z důvodu, že tam bylo psáno snad o skoro všech tvorech, které chodili po planetě. Přesto nějaké věci pochopila až když byla starší. Přeci jen, to byla složitá slova pro dítě. Už od čtyř let ji učili jak zvládat vztek a ostatní důležité věci pro život mezi lidmi. Nikdy s ní neměli problémy, učení ji bavilo. Jen, když začala chodit čím dál tím blíž k okraji lesa si museli Ru vyzkoušet, jestli už je připravená. Dokázala rodiče přesvědčit a konečně se mohla podívat do města. Okouzlilo ji to, vše bylo tak neznámé. Bylo to radostné dítko, které snad zbožňovalo vše co bylo na světě. Možná díky její povaze se dokázala snadno spřátelit i s jinými rasami, než s vlkodlaky. Někteří ji považovali za blázna, nebylo možné, aby se někdo ze smečky spřátelil například s upírem. Ru nikdy nebyla jako ostatní, nejvíce to bylo znát na psychice, ale i na její fyzické části. Byla silnější a chytřejší než ostatní děti v jejím věku. Dokonce se prvně přeměnila v deseti letech, což bylo pro ostatní a rodiče šok. Nikdo přesně nevěděl proč, možná účinkem měsíce na den jejího narození nebo, že pocházela z opravdu dlouhé a staré linie rodu, vše byla, ale jen spekulace. První jizva, kterou získala a nezmizela, byla v jejích dvanácti letech, kdy se nepohodla s jedním členem smečky. Jak mohl každý, kdo se s ní spřátelil poznat, byla někdy opravdu nesnesitelná, nebylo divu, že dokázala vyprovokovat i staršího vlkodlaka. Kdyby do boje nezasáhl otec, skončilo by to nejspíš špatně. S Ru tou dobou začala cloumat puberta, přestávala poslouchat a čím dál tím méně času trávila v lese s rodinou. V patnácti letech poznala někoho, kdo ji na jednu určitou dobu změnil život. Poprvé se zamilovala. Když se objevil, vše ostatní šlo stranou. Dalo se říct, že se mu oddala, její nitro si ho, ale jako svou kotvu nezvolilo. To bylo první znamení, že něco není v pořádku. Byla až moc důvěřivá, dokázal si ji omotat kolem prstu. Svěřila se mu, že je vlkodlak a to byla ta největší chyba. Jednoho slunečného dne, když se procházeli po lese, zavětřila Ru lovce. Nevěděla, že to všechno byla past, chytili ji a místo toho, aby ji Ryan pomohl, postavil se na stranu lovcům. Byla tak hloupá, když si neuvědomila, že patřil k nim. Byla oslepená láskou a vůbec si neuvědomovala jak se choval. Zlomilo ji to. Strávila s lovci čtyři hrůzné dny, nikdy si nemyslela, že budou tak krutí. Chtěli ji zabít, možná až to, když si uvědomila, že její život mohl ze vteřiny na vteřinu skončit ji donutil vzchopit se. Na poslední chvíli dokázala utéct a při tom zabít jednoho ze tří lovců. Z toho dne si odnesla dlouho jizvu od klíční kosti k hrudníku a plno šrámu na její psychice. Na dlouhou dobu přestala věřit mužům. Nemyslela si, že by její život mohl být ještě horší. Šeredně se pletla. Pár dnů po návratu do smečky tento svět opustila osoba, která ji celý život pomáhala. Na smrtelné posteli stařenka poprosila, aby mohla s Ru zůstat chvíli sama. Řekla ji pár důležitých slov, které ji donutili svůj život opět změnit. Jen díky ní se opět postavila na nohy. S posledním polibkem na čelo odešla. Po zážitku s lovci se cítila ve svém lidském těle Ru slabá. Otec se ji rozhodl tedy naučit lukostřelbu, aby se tak už necítila. V šestnácti se Ruelle rozhodla odejít z města. Věděla, že to bude lepší pro ni i smečku. Vždy ji to táhlo k psychologii, proto neváhala a začala ji studovat v nedalekém městě. Začala si vést svůj deník a zkoumat různé typy lidí a ostatních tvorů. Dalo se říct, že se vrátila k normálnímu životu. Opět si ho začala užívat, přátelit se a milovat. Po studiu několik let cestovala a věnovala se své práci. Ne, ale vždy její odjezdy z měst končili dobře. Někdy si z nich odnesla pár zranění nebo dokonce, jednu nebo dvě malé, nemizící jizvy. Všude sebou táhla i všechny knížky, které její babička napsala, vždy tam našla něco nového co ji pomohlo. Díky tomu věděla o ostatních rasách skoro vše. Zrovna když byla opět v Americe, zaslechla různé věci o jednom městečku. Dokonce našla i pár článků o nevyřešených případech. Hned ji to zaujalo, tušila, že tam bude to co hledá. Za tu dobu co byla sama a cestovala se v některých věcech změnila. Naučila se lépe manipulovat se svými pocity, ale i s těmi cizími. Skoro pokaždé dosáhla toho čeho chtěla. Proto se rozhodla do městečka rovnou nastěhovat, věděla, že tam bude zábava a plno nových věcí.


GALERIE:



♦♦
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama