Lyria Deverau || Human

8. července 2018 v 18:45 | Louis






PŘIROZENÉ SCHOPNOSTI:

Intuice


SCHOPNOSTI NAVÍC:

Zbraně [Luk, Vrhací nože]


VZHLED POSTAVY:

Lyra nepatří mezi děvčata, která snadno přehlédnete. Se svou výškou 170 cm často vyčnívá s davu. Přesto nepostrádá plné, ženské křivky. Stačí jediný pohled, abyste se utopily v záplavě zeleno-hnědých očí, které pravidelně zvýrazňuje černá tužka. Celý obličej rámují husté ohnivé kadeře spadající ve vlnách až do půli zad. Vlasy nosí nejčastěji lehce zvlněné, ale to neznamená, že rovné na ní nikdy neuvidíte. Zkrátka jen dává přednost vlnám, které na ní podle ní samotné, vypadají nejlépe.
Můžete ji zahlédnout jak v džínách, tak i v nejrůznějších sukních, krom těch dlouhých. Vysoký podpatek? Ani náhodou. Dává přednost praktickým keckám, či elegantním balerínám všech barev. Nejvíce ale nedá dopustit na svou černou koženou bundu. A to že v ní vypadá opravdu dobře, není jediným důvodem, proč jí má tak v oblibě. Možná to může znít sentimentálně, ale je to poslední kus oblečení, který obdržela od své mámy, ještě před tím než byla zavražděna.
Přes celá záda se jí táhnou andělská křídla, která si nechala krátce po tom, co osiřela vytetovat. Na krku má také jizvu po upířích zubech od svého otce.


POVAHA POSTAVY:

Na první pohled, se zdá Lyra milá a přátelská. Opak je však pravdou. Vypadá jako nevinné děvčátko a je si toho, více než vědoma. Častokrát to dokonce zneužívá, ve svůj prospěch. Manipulaci zvládá doslova bravurně. I když si myslíte, že nejednáte podle její vůle, většinou se pletete. Ví jak nahrát situaci, aby jste si mysleli, že je to vlastně vaše rozhodnutí, ale to nikoliv. Kolikrát se i sama ve svých hrách ztrácí. Jednoduše, ostatní jsou pro ni jen šachové figurky, které dřív nebo později, udělají to co sama chce.
Možná chováním připomíná mrchu, ale taková vždycky nebyla. Po tom co byla její matka zavražděna, se nezměnil jen její život, ale i celkově celá povaha. Dříve usměvavá a přátelská dívka, se změnila v osobu, kterou už nezajímal nikdo jiný než ona sama. A dobře si dávala pozor, aby si do života nikoho dalšího nevpustila. Samozřejmě má přátele, ale ve skutečnosti k nim nechová žádné city. Zkrátka řečeno, Lyrii záleží pouze na sobě. Bohužel to ale ne každý prohlédne. Kompenzuje si vlastní bolest, smutek, nebo vztek na jiných. I když jí potom často trápí svědomí, nikdy by to na sobě nedala znát. Stojí si za tím, že mezi lidmi by měla být silná a nedávat najevo nic, co by proti ní kdokoliv mohl použít.
Okolí se povětšinou zdá celkem přátelská, seznamování jí nedělá žádný problém, ale pokud byste hledali vážnější tichý typ, tak se k ní nepřibližujte. Neztichne totiž nikdy.


HISTORIE:

Ne jen samotné jméno napovídá, odkud pochází. Ano správně, Francie. Narodila se v Paříži, kde vyrůstala pouze se svou matkou. Nikdy neměla možnost poznat svého otce. Matka o něm nikdy nemluvila, a když už se na něj Lyra zeptala, tak jediné co o něm matka řekla, bylo že je to zlý člověk od kterého se musí držet dál. Tahle odpověď bohužel Lyru moc neuspokojila, ale časem se pomalu smířila, že se nic jiného stejně nedozví. Na druhou stranu, dětství měla šťastné a bezstarostné. V životě toho neměla moc, ale stačilo jí to. Matka se vždy snažila Lyrii dopřát vše, co jen mohla. Žily v Paříži, kde dlouhodobě navštěvovala místní školu. Vše šlo jako po másle. Onen zlom, nastal o několik let později, když bylo Lyrii sedmnáct. Každý den trávila ve škole a po ní s přáteli. Domů chodila hodně pozdě v noci, přesto jí matka nic nezazlívala. Stanovenou večerku dodržovala přesně jako hodinky, navíc byla bezproblémové dítě, tudíž jí neměla co vytknout. Dny plynuly a ještě do nedávna se vše zdálo, jak má být. Teprve pár týdnů zpět, se něco změnilo. Zdálo se jí, jakoby za sebou vláčela cizí stín, ale vždy když se otočila, nikdy tam nikdo nebyl. Ten nepříjemný pocit sílil den ode dne. Po nějaké době, se ale přestala otravným stínem trápit. A to byla ta osudová chyba. Přestala si dávat pozor a taky na to doplatila.
Jednoho večera se vracela jako každý jiný den domů. Po nějaké chvíli chůze, jí něco zarazilo. Podivný pocit, který jí našeptával, měj se na pozoru! Někdo je za tebou! ..Byl náhle pryč. V tu chvíli to brala jako pozitivní věc, ale to se mělo brzy změnit. Když dorazila domů, našla něco, co rozhodně nečekala. Jejich dům, byl převrácený vzhůru nohami. Se strachem přejížděla očima po místnosti, dokud jí pohled nezakotvil na zohaveném tělu, její matky. S brekem dopadla na kolena, vedle matčina těla. Bohužel bylo pozdě. Hlavou jí vířilo milion myšlenek. Kdo? Proč? Ani by nevěřila, že na tyhle otázky, bude tak jednoduchá odpověď. Na blůzce její matky, byl položen malý zmačkaný papírek. Na němž jako jediné stálo: Lov teprve začíná, další na řadě jsi ty. -Táta. Tahle chvíle, tohle zjištění, jí jednou provždy změnilo život. Později se dozvěděla, že její otec je sériový vrah, po kterém už dlouhá léta policie pátrá. Zřejmě měl na kontě velkou řadu obětí, ke kterým v neposlední řadě přibila také Lyriina matka. A podle výhružného dopisu, se zdálo, že Lyra má být další na řadě.
Následující čtyři roky strávila cestováním tam a zpět. Policie jí nikdy nenechala dlouhodobě zůstávat na jednom místě, aby byla neustále v bezpečí. Když dosáhla jednadvaceti let a byla dost stará, aby se sama o sebe postarala, odmítla další přesuny a vydala se do světa na vlastní pěst. Na čas se rozhodla vrátit opět do rodné Francie. Dokonce do svého starého domu. Ano bylo to šílené, ale Lyra potřebovala odpovědi. Dlouhý čas se snažila zapomenout na celý incident, ale zkrátka to nebylo možné. Musela zjistit, proč se matka zahazovala s vrahem a jaký měl motiv jí zabít. Ano jistě nebyla jeho jediná oběť, ale to nevysvětlovalo, proč si pro ni přišel až po tak dlouhé době. Že bylo šílenství se vracet? To si plně neuvědomila, dokud nebyl i její život na vlásku. Jak předpokládala, vrátil se pro ni. Jediné štěstí měla, že jí nezastihl zcela nepřipravenou. Ano trochu se na něj připravila. Dlouhodobě trénovala lukostřelbu a celkem slušně se naučila i s noži, které byly v tu noc její záchranou. Ačkoliv nezaútočil přesně tak, jak čekala. Byl jako stvůra. Surově se Lyrii zakousl do krku s tesáky ostrými jako jehly. Bylo na něm znát, že ho zaskočila, když se po něm ohnala nožem. Povolil sevření a poskytl jí možnost k útěku do blízkého baru, kde vyhledala pomoc.
Od té doby znala pravdu. Otec nebyl jen chladnokrevný vrah. Byl to upír lačnící po krvi, po té její. Byla si vědoma, že v Paříži nebude v bezpečí a tak se vydala na cesty. Krátký čas jezdila z města do města, dokud se nedávno nezabydlela v Shadow Hills. Kdo ví, zda tu vydrží o chvíli déle, než kdekoliv jinde.


GALERIE:




♦♦
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama