Jared Whittemore || Sorcerer

5. září 2018 v 9:27 | Louis



PŘIROZENÉ SCHOPNOSTI:
znalost bylinek, odolnost vůči nátlaku


SCHOPNOSTI NAVÍC:
pyrokineze


VZHLED POSTAVY:

Jared je vyšší postavy, měří přes 190 cm a tak se na svět dívá celkem ze shora a ostatní jsou pro něj prcci, jak on rád říká a provokuje tím ostatní. Obzvlášť ve škole, když převyšoval svoje spolužáky si téhle výhody užíval. Má vypracovanou postavu, za což nejspíš může i to, jak pořád leze po skalách a občas si chodí zaběhat. Na první pohled většinu zaujmou jeho oči - jeho zelený oči, jako kdyby k němu ani nepatřily. Taky je zdědil po svým otci, je to typický rys rodiny, s níž neměl mít nic společný. Ty oči, díky kterým se poznalo, že do rodiny nepatří, že jeho otec je někdo jiný. Tmavý vlasy má věčně rozcuchaný, jeho učesání vlasů znamená, že si je rukou jenom tak ledabyle prohrábne. Podle něj je to dostatečný. Na tváři má většinou strniště, protože za prvý, když se oholí, tak vypadá mladší a to nechce. A za další ho to nebaví. Tím, že teď několik let trávil cestováním po teplých krajinách, tak i jeho tělo se tomu přizpůsobilo a jeho kůže je opálenější, než když žil ve Skotsku. Jeho šatník je dost střídmí, většinou má obyčejný jednobarevný trika - černý, šedý, modrý jsou ty nejčastější. Barevná móda Jihoameričanů se mu nějak vyhnula, i když on je obdivoval a líbilo se mu to, na ostatních, ne na něm samotným. A pak nějaký rifle. Když je chladno, tak popadne i svojí černou koženou bundu, která mu dělá už nějaký ten pátek společnost, ale za nic by jí nevyměnil. Jeho tělo zdobí pár tetování, který si na svých cestách po Jižní Americe nechal udělat, začal u jednoho na břiše a nějak tomu propadl a pokračoval. Je pravdou, že některá z těch tetování byly bláznivým a nepromyšleným nápadem, kdy měl v sobě až moc alkoholu, že nebyl schopný racionálně přemýšlet, ovšem nad dalšíma opravdu přemýšlel.


POVAHA POSTAVY:

Jared je takový trochu Jekyll a Hyde. Na jednu stranu je šíleně upovídaný, dokázal by mluvit klidně celý den a noc a pořád by to pro něj bylo málo. Mluvit dokáže úplně o všem, i o úplných blbostech typu z jaký strany by se měl jíst banán [což s ním bývá debata klidně na celou noc, protože si bude tvrdit svoje] až po mnohem závažnější věci. Až to jeho mluvení může ostatní dost vysilovat a pravděpodobně už tak po hodině ho nikdo neposlouchá a raději vypouštějí všechno, co on říká. S tím souvisí i to, že s navazováním komunikace nemá vůbec žádný problém, naopak se dokáže zapovídat s kýmkoliv a kdekoliv. Na druhou stranu jsou dny, kdy nemá náladu s nikým mluvit, je ironický, nepříjemný a rozhodně to není člověk se kterým by si ostatní chtěli povídat a trávit třeba večer u skleničky dobrý whiskey, kdepak. Moc dobře ví, že slova dokážou ublížit a toho tyhle dny využívá. Jako kdyby věděl, čím tomu člověku nejvíc ublíží, tak přesně to použije. A navíc z toho má pak dobrý pocit, jak dobře se mu to povedlo. Už od malička byl, dalo by se říct hyperaktivní, nebo to o něm spíš tvrdil zbytek rodiny, protože nedokázal posedět na místě. I teď nejradši pořád něco dělá, má rád ten pocit, kdy mu jde o život, adrenalin, výšky. V tom se naprosto vyžívá. Třeba takový lezení po skalách je výborným koníčkem, a když pak zjistil, že by to dokázal i bez jakéhokoliv jištění, tak se to stalo pro něj ještě lepší aktivitou pro volný čas. Co na tom, že už měl několikrát namále, stejně zase půjde a bude nahoru lézt, protože ten výhled ze shora je prostě k nezaplacení. Čas od času vyhledává rvačky, aby si tak nějak ulevil, upustil páru. Jakmile ta rvačka pro něj nevypadá dobře, tak podvádí, k čemu by mu bylo to, že ovládá magii, když by jí nemohl použít ke svýmu prospěchu? Obzvlášť v pubertě nebyl snad ani týden, kdy by se s nikým neporval. Někteří si o něm mohou myslet, že je blázen, což možná trochu i je. Ale kdo není? Může se zdát, že mu na životě nezáleží, což čas od času nejspíš bude i pravda, ale tak on je na světě, aby si ten život užil a ne, aby ho jenom přežíval. Co se magie týče, tak ho učaroval oheň, který se už od malička snažil pochopit, zkrotit. Celá jeho magie je založená hlavně na něm. Je to pro něj nejzajímavější element, nejnebezpečnější, prostě v něm něco je. Tuhle svojí schopnost čas od času ani nijak netají a dává jí na obdiv, aniž by o tom sám věděl. Když se nudí, tak si pohrává se svými prsty a tím si dokáže vytvořit plamínky ohně, který mu z těch prstů vycházejí. Občas se mu prostě stane, že si sedí v baru se skleničkou dobrý whiskey v jedný ruce a s druhou rukou plnou malinkých plamínků. Sám se diví, že ještě někdy někde něco nepodpálil. Jared a ženy, to je taková kapitola sama o sobě. Nerad si k sobě někoho pouští, ne, nikdy mu žádná neublížila, ani žádnou nemiloval a hodlá to tak taky nechat. City podle něj člověka jenom oslabují, takže má tu svojí image frajírka, pro kterýho nikdy žádná nebude dost dobrá. Po jedný noci strávený v jeho posteli většinou už žádná nenásleduje, to by se mu to muselo hodně líbit. Miluje muziku, rock a punk je jeho krevní skupina. Má rád jak starší kapely, tak i ty novější, dost často se poflakoval po různých alternativních, undergroundových klubech, poslouchal kapely, který jednou dosáhnou úspěchu a užíval si ten pocit přítomnosti. Sám taky hraje na kytaru, učil se to od mala a potají, protože by v tomhle nejspíš u nich doma nikdy pochopení nenašel.


HISTORIE:

Narodil se Meryl a Jamesovi Whittemorovým v jeden chladný podzimní večer na předměstí Edinburghu. Narodil se jako druhý dítě. Jeho rodina patřila k jedním ze šesti nejdůležitějších čarodějnických rodina na ostrovech. Jelikož byl až druhorozený, tak se na něj neupírala taková pozornost jako na jeho bratra Joshe. Od něj se očekávalo, že bude ve všem nejlepší, jako správný nástupce rodiny. A Jaredovi tohle vlastně dost vyhovovalo, protože sám měl pak celkem klid, na něj nebyly upřeny zraky ostatních, když něco provedl, tak z toho nebyl takový problém. Celkově svojí povahou do rodiny moc nezapadal. Byl to takový dobrodruh, chtěl věčně lítat venku, po lesích. Často po nocích utíkal z domu a hledal tam víly, který nikdy nepotkal, i když se tak snažil, aby je zahlídl. Sledoval stíny větví stromů, jak v noci vytvářejí různý strašidelný obrazce, díval se na nebe a představoval si mraky jako třeba zajíce, který honí vlka! Jako malej kluk měl šíleně velkou fantazii. Představoval si všechno moc jednoduše. Byla to taková jeho dětská naivita, a i když už dospěl a snaží se si držet tu svojí image drsňáka, tak občas má pořád nápady a fantazii jako ten malý kluk, který aniž by uměl plavat, tak skočil do jezera, protože v něm žijou mořský panny a on je chtěl vidět. Rodiče se mu tu fantazii snažili omezovat, jak jen to šlo. Jenže čím víc mu říkali, že něco neexistuje, není nebo aby nad takovýma věcma nepřemýšlel, tak tím víc ho to zajímalo, tím víc nad tím přemýšlel. Celá rodina vždycky lpěla na tradicích a tak se u nich moc nežilo takovým tím normálním životem, avšak díky jeho útěkům poznal už jako malej kluk ten svět, který byl za tou velkou hradbou jejich domu. Jednou když utekl, tak se zatoulal do centra města, do jednoho klubu, kde zrovna hrála nějaká kapela. Hned si to zamiloval, to jak si ten kytarista dokázal podmanit rytmus, melodii! A tak si tajně pořídil svojí vlastní kytaru, a když byl sám nebo když utekl do lesa, tak se na ní učil hrát. Bavilo ho to, dělal strašně moc chyb a zpočátku se to nedalo ani poslouchat, nejspíš ohluchli všichni v okolí, ale postupem času se to vážně naučil. Jeho otec se k němu choval vždycky dost odtažitě, jako malej kluk to samozřejmě vnímal a nechápal, proč tomu tak je. Dokonce ani neváhal sáhnout pro fyzický trest, který se stával, čím dám tím častější. A pro něj bylo těžký na to reagovat, jako dítě před ním stál, díval se na něj a nechal ho, aby si na něm zlost vybil. Avšak čím byl starší, tím si to nemohl nechávat líbit, prostě to nešlo. Až to jednou zašlo tak daleko, že se naštval a podpálil ho, normálně mu zapálil oblečení, který měl jeho otec na sobě a utekl. Naštěstí se mu nic strašnýho nestalo, ale průser z toho měl celkem velký. Do teď se mu občas zdá o tom, jak ho za trest vzal jeho otec do koupelny, kde byla napuštěná voda ve vaně a on ho v ní za trest začal topit. Strčil mu tam hlavu a držel ho tam strašně dlouho. Nezapomene na ten pocit, jak nemohl dýchat a myslel si, že se udusí. Proto má v koupelně vždycky sprchový kout, nikdy ne vanu, která by mu tuhle vzpomínku připomněla. Když pak byl starší, tak to pochopil. Jeho otec vlastně jeho otcem nebyl. Jeho matka měla menší románek s jedním z čarodějů z jiný rodiny. Po pár vypitých skleničkách a jedný vášnivý noci vznikl on. Byl to pro něj celkem šok, ale nějak tak díky tomu pochopil, proč se k němu v rodině všichni chovali tak odtažitě, bez zájmu. A s každým rokem to bylo horší a horší, protože se čím dál tím víc podobal jeho pravýmu otci. A tak když mu bylo sedmnáct, tak se rozhodl, že nemá cenu s nima zůstávat. Že bude lepší, když vypadne někam daleko. Tak se taky stalo, jeho cílem byla Jižní Amerika, kterou si celou procestoval. Někde se zdržel delší dobu a jinde kratší, to všechno záleželo na tom, jak se mu tam líbilo. Jací tam byli lidi, když potkal někoho zajímavýho, kdo ho mohl něco naučit a jeho schopnosti posunout dál, tak se zdržel klidně několik měsíců. Ten život na cestách mu vyhovoval, většinou někde pracoval za jídlo a přespání. Občas spal venku pod hvězdama. O svojí rodině od tý doby neslyšel, odtrhl se od nich a nezajímá ho, jestli na týhle planetě ještě jsou nebo ne. Když si tak nějak projel všechny země a vyčerpal podle něj všechny možnosti, který mu tahle část světa nabízela, tak se rozhodl, že se musí přesunout dál. A tím se dostává do Shadow Hills, sám netuší, jak dlouho se zdrží. Osud ho sem zavál a tak má v plánu si to tu omrknout.

♦♦
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama