Minna Lou Merryweather || Witch

16. září 2018 v 7:50 | Louis



PŘIROZENÉ SCHOPNOSTI:
znalost bylinek, odolnost vůči nátlaku


SCHOPNOSTI NAVÍC:
chronokineze, telepatie


VZHLED POSTAVY:

Anděl. Andělská bytost, kouzelná, éterická a příliš křehká pro tento svět, než aby byla skutečností, tvořenou masem a kostmi, pletenci svalů a vším, co dělá člověka humanoidní formou. Pravděpodobně to bude první myšlenka, co vás zastihne při pohledu na drobné okaté děvče, ta první věc, kterou si představíte, jen co ji uzříte na vlastní oči. Vyprávění z druhé ruky konec konců často dokáže osobu idealizovat, stavět ji na piedestál, aniž by toho byla hodna. O Minně tvrdí to samé a ono... Ona je to celkem pravda. Komickou se stává skutečnost, že celá její podstata by se dala nazvat božskou, svatou... hodnou úcty. Malá holka, prakticky děvčátko zachycené v těle mladé dospělé ženy, která je ze světa okolo vyděšená, neschopna se zařadit do soutoku.
Postavou připomíná tahle drobounká dívenka princeznu z pohádek - nevyčuhuje závratnou výškou, spíše se řadí po bok těch neobdařených. Se svými přesně 169 centimetry do světa díru neudělá, modelka z ní nebude, na to se nemůže pyšnit ani vysokým sebevědomím. Ke svému štěstí pochytila i rodinnou štíhlost, co z ní sotva udělá kolébající se kuličku. Pod tíhou některých pohledů se může zdát až vyzáblá, ploché bříško může čas od času působit propadle, jak se v celodenním kolotoči povinností a zajetých ritálů neustále protáčí, ač žádný aktivní sport u ní nehledejte. Na ten zkrátka a dobře nemá vlohy. Nedisponuje výraznými boky, spíše krapet chlapeckou postavou. Za to se ale může pochlubit hříšně dlouhými nožkami, štíhlými ve stehnech, bez výrazně vypracovaného svalstva. Labutí šíje, dlouhý krk a drobná, přesto plná, kulatá ňadra, měkká a zároveň pevná bez poklesku gravitace - to vše ji charakterizuje a dodává na jedinečnosti. Sama si na postavu nestěžuje - dokud se vejde do svých oblíbených odrbaných džínsů, je vše v pořádku.
Korunkou se přirozeně staly dlouhé, vůbec ne zvlněné lokny rusého odstínu. Občas možná trochu nepoddajné, ale nikdy ne natolik, aby stáli Minně za rozčilování nebo vyhrožování nůžkami. Stejně jako tento závoj, i oči, okna do duše, dodávají malé umělkyni na andělsky nevinném vzezření. Velká hnědá kukadla s tendencí splétat azurovou barvu duhovky se zlatými odstíny, připomínaje jantarový šperk. Možná díky tak neobvyklé barvě a hloubce bez jediné vady (snad až na jednu černou tečku v levé duhovce) se lidé v jejich očích doslova ztrácejí, lapeni jakousi tajemností a plachostí, s níž je klopí k zemi, aby je v dalším momentu pozdvihla vzhůru, zvědavá a bojácná. Drobný úsměv se stal přirozenou součástí jejího vzezření, sotva laškovný či smyslný, pouze... roztomilý. Něžný, lehký, radostný ze života, který toho nabízí tolik. A plachý, neuvěřitelně plachý.
Minna si nepotrpí na šatech a sukních s halenkou všeho druhu. A krajkou jako oblíbeným materiálem. V jejím šatníku najdete především jednoduché barvy bez výrazného vzorování, jednolité a krapet nudné - bílou, šedou, modrou, černou. Bez puntíků, mašliček, proužků, květů, potisk pand a koal kam se podíváte. V jednoduchosti je krása a tato dívka nemá oblečení na rozdávání. Preferuje tak pohodlí před módní vlnou a je schopna dokola tahat svůj oblíbený, notně vytahaný svetr, co jí momentálně končí u kolen. Jejím velkým hříchem se staly boty - konkrétně? Kecky. Vždy bláznivě barevné, žádná nudná jednolitost. Na šperky si příliš nepotrpí, snad kromě medajlonku s keltským uzlem vyrytým do kovu, který za žádných okolností neodkládá. To a drobný prstýnek s kamínkem měnícím barvu dle její nálady.


POVAHA POSTAVY:

Pozorovat Minnu z dálky by vedlo k jednomu zjištění - obyčejná dívka, jakých se po celém světě nachází několik desítek milionů, ničím výjimečná. Snad až na ten ohnivý odstín vlasů zářících do dálky při slunečném dni. S hlavou neustále sklopenou si mlčky razí cestu, tak trochu víc ztracená v myšlenkách, až se občas zdá nemožné, že jí ještě žádné auto nesrazilo. Pokud by však někdo toužil navázat s touto zcela běžnou osůbkou bližší kontakt, stát se něčím víc než pouhým cizincem, jehož tvář pomalu vybledne ve vzpomínkách, pak by se mu dostálo nového scénáře, v jehož řádcích rusovlasé děvče není tak úplně obyčejné. Vlastně má do obyčejnosti mílovými kroky daleko.
Minna se narodila s autismem doprovázeným syndromem savanta. Kdo nezná, bude mu vzápětí vysvětleno, co kombinace výše uvedeného znamená. Skoro dokonalá paměť založená na bázi fotografického zapamatování si téměř každé události, k níž navíc přikládá i smysl čichový. Zeptáte-li se jí na konkrétní datum, s děsivou přesností vám řekne, o jaký den v týdnu se jednalo a po čem jí voněl. Takto si ukládá důležité události: při smrti bratra voněl vzduch po spálenině; při příchodu do Shadow hills po dešti. Po opětovném setkání se s dědečkem si do paměti uložila vůni borovic a jehličí. Z tohoto způsobu seznamování se s nejvýznamnějšími událostmi v jejím životě se stal jakýsi rituál, který jen málokdo pochopí. Snad o důvod víc, proč si ho hýčká - prakticky nikdo nenalézá v sobě hrstku pochopení.
Navzdory svým problémům s navazováním kontaktu a známostí [či vztahů obecně] se řadí mezi velmi vnímavé osoby, ač by do ní nikdo nic podobného neřekl. Prostřednictvím vjemů, dlouhodobého pozorování a provádění tichých výpočtů v notesu, který prakticky nikdy neopouští její batoh, často vyjadřuje své názory. Nebojí se nikomu do očí [respektive do země] říct cokoliv na osobu dotyčného, a tak z úst vypustí bez sebemenšího zaváhání poznámku o aroganci druhého. Nadřazené chování v její blízkosti by nebylo ničím novým a neobvyklým a jedná se o jednu z mála lidských vlastností, které umí rozeznat. Její autismus je zobrazován viditelný okem při bližším setkání. Trpí smyslovou citlivostí podobně jako až abnormálním problémům při mluvení, nedostatečným zájmem o oční kontakt a až směšně velkým spoléháním se na denní rutinu. Naruší-li někdo Minniny rituály, stává se nebezpečná nejen svému okolí, ale především sobě. Pondělní snídani v bistru, kde si dává pokaždé čtyři palačinky s porcí šlehačky, přelité javorovým sirupem a navrch sedmi borůvkami? Ne, o tu nemůže přijít, ani kdyby venku lilo jako z konve nebo měl svět skončit posledním soudem. K snídani taktéž nemůže chybět sklenice čerstvého mléka. Podobně to má i se sobotním večerem, kdy chodí na jahodový shake - pokaždé v devět večer. Líbí se jí pozorování těch zamilovaných párů tulících se k sobě v prostorném boxu.
Navzdory nepřízni osudu a velmi trpce prožitému dětství si prozatím stihla udržet obecně pozitivní pohled na život. Smrt v ní nevyvolává smutek, bere ji jako součást koloběhu, který zákonitě musí být ukončen. Po bratrově smrti si o to víc drží odstup od ostatních, spoléhaje se na dědečka, v jehož bytě nad dílnou bydlí. Sama o sebe se sice dokáže postarat, ale zvyk je železná košile - pokaždé ji někdo vedl, pomáhal a chránil. Díky zrychlené učenlivosti, za což může savant, ovládá plynule španělštinu, ruštinu a skotskou gaelštinu, kterou sem tam hovoří její dědeček - zvláště ve chvílích, kdy jí vypráví staré pohádky nebo příběhy ze života. Také ovládá základy medicíny, ráda tvrdí, že uzdravuje hudební nástroje, které někdo přinesl dědečkovi na opravu. Uklidňuje jí melodie linoucí se ze strunných nástrojů - housle (přednost dává viole), violoncellu, na které aktivně hrávala, harfě nebo klavíru. Co vyloženě nesnáší? Přímé dotazy, kdy se vyhýbá odpovědi ze všech sil a raději změní téma na něco jiného. Podobně tomu má i s bouřkou. Déšť miluje, bouřku nesnese. Nemá ráda, když voda v kohoutku kape mimo rytmus ukolébavky, kterou jí zpíval bratr. Nerada si obouvá papuče a nikdy nepochopila vyjadřování emocí a citů vůči druhému. Neokusila alkohol a nemá ráda kávu. Naopak miluje kakao nebo horkou čokoládu, vyloženě se jí protiví anglický typ čaje - nikdy nepochopila, proč si Angličani dochucují čaj mlékem. Nikdy nejela výtahem, trpí klaustrofóbií. Neumí se bát u hororů, detektivky ji nudí. Je zkrátka... jiná. A přesto lidská.


HISTORIE

Narodila se ve Wyomingu, desátém největším státě Spojených států Americký a přitom jednom z nejméně zalidněných území. Na svět přišla v nemocnici v městečku Cody, zapadlém a téměř nicneříkajícím až na nádhernou horskou krajinu a největším historickým artefaktem se stalo Muzeum Buffalo Billa. Minna už tehdy nesla jistou odlišnost od ostatních dětí - při svém narození prakticky neplakala, nevyžadovala pozornost rodičů. Po několika krevních testech se lékaři dopátrali výsledku - dítě pravděpodobně bude jednat opožděně díky autismu projevujícím se v dalších letech. Zatímco matka se pokoušela dcerku vychovat a všude apelovala na její neschopnost sžít se s ostatními dětmi, otec ji měl za zrůdu, která v jeho domě neměla co dělat.
Minna si zpočátku neuvědomovala, kolik starostí přidělává rodičům, nevnímala nic kolem své osoby. Láskou ve volném čase, který nemohla trávit v kroužcích a s přáteli, neboť žádné neměla, tíhla ke knihám a věnovala jim veškerou pozornost stejně jako svému milovanému králíkovi. Čtyři roky po Minnině narození přivedli na svět i jejího brášku, Thomase, který se zdál normální. A byl na rozdíl od Mínny. I přes fakt, že jí ho rodiče odmítali svěřit, ba třeba pochovat, aby ho náhodou neupustila, si k ní Thomas jako jediný našel cestu. Rozuměl jí, vysvětloval jí princip života, ukazoval jednotlivé rozdíly. Stal se jejím průvodcem podobně jako dědeček, občasný návštěvník jejich domu. I on se dostal do podvědomí vnučky, učil ji hře na jednotlivé nástroje. Milovala ho. Jen ti dva jí dokázali rozesmát.
První zlom nastal, když ve škole začali Minnu šikanovat pro její odlišnost. Parta děvčat jí zničila veškeré učebnice a zamkla na záchodcích, díky čemuž děvče přišlo domů pozdě. Nebýt bratra, zůstala by ve škole patrně přes noc. Jenže otec nechtěl nic slyšet - všechno byla Mínnina vina, protože byla opožděná, tak jí rád říkal. Opožděná, zpomalená a občas i příliš hloupá na to, aby vůbec existovala. Následovala prudká faca a rána doprovázená křupnutím - to otec odhodil jejího mazlíčka na zeď, až mu zlomil vaz. Dívka dlouho nedokázala pochopit, že se nedá nijak zařídit, aby obživl. Druhý zlom následoval krátce poté.
Thomas ji rád brával do starého skladiště plného nevyužívaných železničních vagónů. S ostatními si tam rádi hrávali na schovku a dnes tomu nemělo být jinak. Společně s bratrem vyšplhala na střechu, opatrně se pouštíc vpřed. Thomas se hnal kupředu. Když se otočil, aby sestru pobídl vpřed, ujela mu noha a pád zapříčinil své.
Aby se odprostili od neštěstí v rodině, nechali Minnu odvézt do Massachusetts k jejímu dědečkovi, předávaje ji do opatrovnictví. Teprve v Shadowhills začala objevovat, kdo vlastně je - malá čarodějka s magickými silami, které držela v tajnosti před ostatními. Dědečkovi pomáhá v jeho obchodu, kde opravuje a prodává hudební nástroje. Tiše se pokouší začlenit do společnosti, jíž pramálo rozumí. Ale jak se zdá, zde se nesoudí tak jako jinde. A to ji nesmírně těší.


GALERIE:




♦♦
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama